Rudyho Giovanniniho vlastně nejde popsat, musíš ho zažít. Jeho CD se nedají naposlouchat, ale především je to vynikající umělec naživo. Kromě doprovodné hudby se na 100% obejde bez playbacku, a přesto hlas ani po několika hodinách výkonu nejeví žádné známky únavy.

Mezi písněmi moderuje s velkým humorem, takže nuda rozhodně nehrozí. Nejsou tu špatná místa, protože Rudy Giovannini často prochází mezi publikem, takže každý má příležitost obdivovat ho zblízka. Často ho přitom napadají spontánní nápady, jak dění v sále zapojit do programu.

Hvězdné manýry jsou Rudymu Giovanninimu cizí. I mimo pódium nebo kamery zaujme svou nepředstíranou přirozeností. O přestávkách se nezavírá do tichého koutku, ale přidá se ke svým fanouškům, které bere jako přátele, a plní přání o autogram nebo fotku.

Jsou Sasové, kteří si dokážou půl hodiny povídat jenom pomocí „Nu“. Nu – to je pravda, nu že jo. Když někdy uslyšíš: Nu jo, ne, nu – tak to v Sasku, v okolí Drážďan, platí jako úplná věta. Nu je ekonomie jazyka! Čistá dialektika a znamená ano, ne, možná. Prostě všechno, nebo nic. Jako v politice, tak i v opravdovém životě. Sas se nerad prozrazuje. Je kluzký, neuchopitelný, zdvořilý, bystrý, zákeřný. Nu, nu! A teď dávej pozor, kam všude jsme my Sasové svoje nu nasadili. Do Nu Dossi, Nu Klear, Nu Deln a dokonce i do Nu Pagadie. Sasové jsou vůbec poslední Němci. Milují svou vlast. Protože jazyk je vlast. Nu, nu!